Zelený čtvrtek

Jeho český název navazuje na německé lidové pojmenování Gründonnerstag, které je pravděpodobně odvozeno ze zkomolení záměnou staroněmeckého greinen (plakat) s grün (zelený). Prvním ze čtyř největších velikonočních svátků je Zelený čtvrtek. Zelený čtvrtek je pro křesťany významným dnem odpuštění, kdy jsou kající se hříšníci přijímáni zpět mezi věřící. Suché větve stromu života církve, které představují hříšníky, se tímto činem opět zazelenají. Ježíš ten den uspořádal poslední večeři, na které se loučil s apoštoly a ustanovil eucharistii (svátost těla a krve).

V kostelech se večer na památku poslední večeře slouží mše a někde se dodržuje i obřad mytí nohou. Žehnají se také oleje, které budou používány celý rok při udílení svátostí. Utichají rovněž zvony, které až do soboty „odlétají do Říma“. Podle tradice bychom také měli zacinkat penězi, když na Zelený čtvrtek naposledy zazní zvony. Pak nás prý celý rok nepotká nouze.

Tradice se v souvislosti se Zeleným čtvrtkem dodržovaly především v lidovém prostředí. Hospodyně zametly před východem slunce dům a smetí vynesly za humna, aby se v domácnosti nedržely blechy. Také se věřilo, že sníst před východem slunce pečivo namazané medem znamená být po celý rok chráněný před hady a žihadly vos. Nikdo se také na Zelený čtvrtek neměl s nikým hádat a od nikoho si nic půjčovat. Zaručeně se mu pak vyhýbaly hádky a neměl nouzi o peníze. Měl se také sít hrách a len, protože potom přišla zaručeně dobrá úroda. Jedlo se i pečivo z bílé mouky a medu (jidášky) ve tvaru válečku, který symbolizuje provaz, na němž se Jidáš kvůli zradě Krista oběsil.

V této jarní době již všechno raší a kvete, sbírají se proto rašící byliny (špenát, šťovík, kopřivy, petržel, listy pampelišky, bršlice…), ze kterých lidé čerpali nové síly. Byliny odvádějí zplodiny z těla, posilují imunitní systém a podněcují činnost žláz. Obvykle se z jarních bylin vaří polévka, připravuje salát nebo peče nádivka.

Související stránky

Velikonoční hra pro domácí použití