Knižní ekologické dilema
Po té, co jsme si na Toulcově dvoře pořídili do infocentra obrovskou knihovnu, do které lidé nosí knihy, které již doma mít nechtějí, je můj vztah ke knihám rozporuplný. Musí jich být opravdu tolik? Kolik knih už vlastně vyšlo? A kolik z toho jich je nadčasových a dobrých? Proč vycházejí knihy, které pak končí ve výprodejích, knihobudkách nebo dokonce ve sběru?
Když se podíváme na dopad výroby knih na životní prostředí, také nezjistíme nic pěkného. Pokud není kniha z recyklovaného papíru, musely se kvůli ní vykácet stromy a použít chlór na bělení listů. Chlór je přece jedovatý a karcinogenní. Dále se listy knih musí lepit, často karcinogenními lepidly a na tisk se používají zase toxické barvy. Obálka často není pouze z papíru, ale je hezky potažená plastovou fólií z ropy. Vzhledem negativnímu vlivu na životní prostředí a zdraví se knihy velmi často tisknou až v Číně. Pokud si toto uvědomíme, není nákup knih už moc romantická kratochvíle.
Vlastnictví knih se lze velmi jednoduše vyhnout. Můžeme chodit do knihoven, kupovat si knihy z druhé ruky, půjčovat si je od přátel a ty co máme zase poslat dál. Knihy si lze číst i on-line. No ale dětem, aby příliš brzy nespadly do online světa, se dají koupit knihy ekologicky vyrobené – z recyklovaného papíru vytištěné přírodními barvami. Příkladem je kniha Můj malý les od německé autorky Katrin Wiehle. Kéž by takto vyrobených knih bylo co nejvíce.
Zdroj a inspirace:
https://www.alferia.cz/katrin-wiehle-muj-maly-les/ https://www.renovablesverdes.com/cs/produccion-de-libros-impresos-contamina-el-medio-ambiente/
