KDYPAK Z TĚCH STROMŮ BUDE LES?
Pokud se rozhodneme pozemek, který vůbec lesem nebyl, osázet dřevinami, zpočátku to vypadá velmi nadějně. Stromy bujně rostou, protože se radují z úrodné půdy. Ta totiž v lesích moc úrodná nebývá. Navíc mají vysazené dřeviny dostatek světla, což rychlost růstu ještě zvyšuje. Jenže náhle se takový porost unaví a začne trpět chorobami a škůdci, za větru se v něm lámou větve, někdy dokonce celé kmeny. Když mohutné stromy pokácíme, náhle zjistíme, že jsou duté a shnilé.
Byla by ovšem chyba podléhat splínu. První dřeviny byly pouze takovými pionýry, kteří připravili prostor pro skutečný les. A je s tím třeba na nelesních pozemcích počítat. Jako první generaci dřevin je dobré volit stromy rychle rostoucí a světlomilné, jako je bříza, osika, jíva, borovice, vrba, jeřáb, případně javory. Tyto dřeviny mají většinou měkké listy, které postupem let vytvoří vhodnou půdu pro budoucí pořádný les.
Cílový les můžeme vytvořit až po rozpadu toho „pionýrského“ z dřevin dlouhověkých tzv. klimaxových. U nás v Pražské kotlině je to například dub, lípa či habr, ale záleží na stanovišti.
Když se vydáte do sadu Toulcova dvora, musíte projít skrz malý les, který tvoří především javor mléč. Tento les vznikl na počátku 80. let 20. století sám od sebe. Státní statek totiž tenkrát přestal provozovat v historických budovách dvora kafilérku zvířat a o pozemky se přestal starat. Část třešňového sadu se tedy proměnila v javořinu. Jenže v posledních letech, jak hodně fouká, se stromy začaly lámat. Při kácení poškozených dřevin jsme zjistili, že jsou nemocné a duté. Věříme ale, že javory již připravily půdu pro stromy dlouhověké, pod kterými si budou moci jednou hrát budoucí generace malých dětí.
Inspirace:
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/narodni-lesnicky-program-ii/
https://www.szif.cz/cs/zalesnovani-zemedelske-pudy
