Velikonoce

Na Velikonocích je krásné, že se jedná o svátek multikulturní. Každý si v nich může najít to, co chce. Je to významný svátek křesťanů i židů, ale stále si uchoval mnoho prastarých pohanských zvyků. Tento svátek je hojně rozšířený ve všech kulturách a většinu zvyků později převzalo křesťanství a spojilo je se znovuzrozením Krista, přičemž o znovuzrození tu šlo už dávno před tím – o znovuzrození Matky přírody, která se probouzí po dlouhém zimním spánku, aby zase ožila v plné síle a nádheře. Velikonoce jsou především svátek jara a probouzející se přírody. Velikonoce, tedy Boží hod Velikonoční (Neděle), se slaví po prvním jarním úplňku.

A tak Velikonoce jsou nejen svátkem zmrtvýchvstání Krista, odchodu Židů z egyptského otroctví, ale také svátkem Ostary, bohyně nového světla, ranních červánků a jarního slunce, ale také bohyně plodnosti a ženské síly. Je spojována v příchodem jara a naši slovanští předkové jí říkali Vesna. Její symbolické zvíře je králík - vždyť na jaře se rodí mladí zajíčci, březňáčci. Spousta zvyků, které přijala monoteistická náboženství, jsou mnohem starší.

V dávných dobách, někdy v době kolem současných Velikonoc, bylo třeba před orbou posvětit pole a louky buď na koni nebo pěšky. Dotyk koňského kopyta dává půdě plodnost, jak se tehdy věřilo, stejně jako podkova přináší štěstí. Děti, panny a domácí zvířata také šla v průvodu kolem polí; přitom všichni dělali hrozný hluk, zpívali a nesli zelené větve, květiny a kříže v kole. Palmový vějíř, jako symbol Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma, je vlastně potvrzením tohoto pradávného zvyku z dob megalitů.

Na Velikonoce se začínáme chystat mnohem dříve než opravdu nastane Velikonoční pondělí. Vše začíná koncem masopustu na který navazuje Popeleční středa.