Škaredá středa

A toho je také zapotřebí, neboť přímým nástupcem žlutého outerka je „škaredá středa“. Tato soujmenovkyně první postní středy, jež následuje na veselí masopustní, má svůj název asi ze stejného důvodu, jako její starší sestra. Když již celý týden nám připomíná utrpení, musí tento pojem soustředěn býti ve střední den, a tudíž je i oprávněn tento název pašijové středy.

Škaredá středa je také spojena s úklidem, konkrétně s vymetáním sazí a popela z kamen a komínů. Pro ty saze a popel získala i další názvy, třeba Sazometná nebo Smetná.

K tomuto dnu se kromě uklízení váže ještě jeden zvyk. Nikdo by se na Škaredou středu neměl mračit (škaredit), jinak se bude mračit po všechny středy v roce. Úsměv je znakem poctivosti, dobré nálady, pohody, mračení naopak může značit závist, nepřejícnost a škodolibost. Snad proto byl úsměv v tento den tak důležitý.
Ve vlastním smyslu je Škaredá středa právě ona středa polovinou svatého týdne, který nás přivádí k velikonočnímu tajemství. Znají ho i ti, kdo v životě nevzali Bibli do ruky. Jidášem dodnes označujeme podlého zrádce, věrolomného, bezcharakterního a falešného člověka. Dodnes připomíná Jidášův čin Škaredá středa, údajně den, kdy Jidáš za třicet šekelů stříbra Krista prodal farizeům.

Škaredá středa je ale ve skutečnosti Nádhernou středou. Stejně jako dny před ní i po ní je nazdobena prvními svěžími posly jara, květy všech možných rostlin. Možná se na Velikonoce těšíte stejně jako my. Ne pro ten jeden volný den navíc, ale pro dobrý pocit, dotek tradic a pro radost ze zelené trávy, modrého nebe a hřejivého žlutého slunce.

Související stránky

Velikonoční hra pro domácí použití