Popeleční středa

Popeleční středa se vypočítává čtyřicet dní a šest svátečních nedělí (dnů) od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března. Na Popeleční středě závisí délka a konec masopustu. Nás čeká v tento den několik důležitých úkonů, abychom se dobře tento rok poměli. V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.

V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.

Dnes je pro nás důležité, že v tento den a po celý půst se nejí maso a masné výrobky, nepije se alkohol, omezuje se cukr a kofein. Měli bychom si udělat takový hodně odlehčený den s luštěninami, bulgurem, pohankou nebo rybou. Vhodné je také kysané zelí s chlebem po vzoru našich předků.

Půst držíme proto, abychom odlehčili tělu i duši a měli prostor k rozjímání. Půst není hladovění a trýznění těla, ale prostor pro to, kdy můžeme zjistit, které potraviny našemu tělu vyhovují, dělají mu dobře a neunavují ho.

Na popeleční středu se v kostele spalují svěcené větvičky jívy – kočičky (ratolesti), z předešlých Velikonoc. Popel z nich se nazývá popelec. Faráři a duchovní je pálí a potom všem dělají na čele křížek popelcem se slovy: „Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ a dělali to podobně i naši dávní předkové, protože tato tradice sahá až do předkřesťanských dob. Když se nám nechce do kostela vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na úctu, pokoru a poděkování.

Zvyky a obyčeje na Popeleční středu

Takovým zvykem bylo například žertovné holení mužů ženami. Vlastně měl ráz "trestné výpravy". Ženy, vybavené židlí, ubrusem, zpěněným bílkem z vajíčka namísto holičského mýdla, přiostřenou dřevěnou třískou místo břitvy, naříznutou červenou řepou a starými děravými dvířky od kamen, vyrazily po místních hospodách a hledaly muže, kteří se za hospodským stolem ještě nezmátořili z masopustního reje. Když takového našly, patřičně ho svými ingrediencemi okrášlily - natřely bílkem, řepou naimitovaly tekoucí krev, třískou odřely.

Večer se celý tento ženský spolek (samy si říkaly "pulbírky" od slova "pulbírovat" či "pulvírovat", což je starodávný výraz pro holení) u některé sešel, ženy si daly "rosolku" (sladký likér Rosogliose, který se vyráběl přidáním výtažků z rosnatky okrouhlolisté a medu do lihového nápoje a byl oblíbený hlavně mezi ženami - dnes se tvoří v obměněném složení, protože chráněnou rosnatku v něm nahradily okvětní lístky šípkové růže, pozn. aut.), a to z toho důvodu, aby prý slepice dobře nesly.

Moravští muži to ženám někdy "opláceli" takzvaným podkůváním, při němž "kovář" odchytával pro změnu děvčata, a když se mu některé podařilo chytit, "okoval" je starými podkůvkami.

Co bylo naopak o Popeleční středě tradičně zcela zapovězeno, bylo šití, a to na základě lidové pověry, že by se tím slepicím "zašily ďupky" a nenesly by. Také se nesmělo prát prádlo, praní by pranic nepomohlo a prádlo by zůstalo celý rok špinavé.