Modré pondělí
Původ přívlastku „modré“ je však nutné hledat jinde. Jedná se totiž o doslovný překlad německého „blauer Montag“, kde se slovu „blau“ připisuje také význam „podnapilý, neschopný práce (po nedělní pitce)“.
Ve 12. století ale dochází k dramatickému obratu. Modrá vstoupí do křesťanské ikonografie jako barva Mariina pláště, jako barva smutku a pokory. Díky rychle se šířícímu mariánskému kultu se poté objeví na fenomenálních vitrážích gotické katedrály v Chartres. Zamiluje se do ní francouzský král Ludvík IX., který se do ní začne oblékat, a jeho příklad najednou napodobuje společnost celého křesťanského Západu. Kostely se v tento den zdobily modrým, respektive fialovým suknem.
Podle tradice bylo v tento den lidem zapovězeno vykonávat jakoukoliv práci. Podobně jako v následující den se ani k Modrému pondělí nepojí žádné obřady. Tento den by se měl nést ve velké úctě. Měli bychom dbáti klidu a mlčenlivosti.
Na modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí. Uctíme čtyři živly. Na stůl dáme zelené osení jako poděkování přírodě a děkujeme za život.
Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly vakace, což byly vlastně jarní prázdniny. Bylo to praktické, neboť je každá ruka v tomto týdnu potřeba.