Beltain neboli Čarodějnice

Tento tajemný večer má mnoho názvů. Čarodějnice, Filipojakubská noc, Valpuržina noc, Beltain, Noc rozkoší nebo Noc ohňů.

Název Beltain pochází již z dob Keltů a slavil se mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. V tento den Keltové zhasínali starý oheň a zapalovali oheň nový. Oheň byl symbolem síly, energie a Slunce, tedy životadárná energie. Zároveň oheň symbolizuje očistu, kdy se v něm „pálí“ vše nedobré. Odtud pramení zvyky obcházet oheň, popřípadě procházet mezi dvěma ohni. Mezi dvěma ohni se vodil i dobytek, který Keltové v tento den vyváděli na pastvu. Název Beltain doslova znamená dva ohně.

Tento svátek byl plný radost – po dlouhé a tmavé zimě opět přicházelo jaro, vše se zelenalo a všude byla vidět láska. Tato noc je prý nejplodnější a proto byla doporučována všem, kteří toužili po děťátku.

Tyto rituály byly v rozporu s církevní morálkou a pod vlivem liturgického kalendáře vznikl název filipojakubská noc. Kdysi se se 1. května slavil den apoštolů Filipa a Jakuba – byl to den, kdy byla vysvěcená římská basilika s ostatky těchto dvou apoštolů.

Název Valpuržina noc pochází z Německa. Svatá Valpurga byla patronkou šestinedělek a dětí a byla ochránkyně před pohanskými rituály.

Noc ohňů používali pro tento svátek staří slované a již její název vypovídá, kdo byl hlavní hrdina tohoto svátku. Název Pálení čarodějnic pochází zřejmě ze středověku a dob inkvizice. Lidé věřili, že v tento den létají na košťatech čarodějnice, slétávají se na kopcích a vykonávají všelijaké nečisté praktiky. V tomto období bylo stále zvykem vyhánět stáda na pastvu a lidé se obávali, že dobytku bude hrozit uhranutí, proto se snažili čarodějnice zastrašit a odehnat. Zapalovali se ohně, práskalo se bičem, pískalo a zvonilo na zvony.

Milostná vyznání na onu přelomovou noc mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem s sebou nesla zvyk "stavění májí", více informací o této tradici naleznete „zde“.

Po tajemné noci spojené s kouzlem ohňů přišlo ráno prvního květnového dne. V tento den by každá žena měla být políbena pod rozkvetlou třešní, aby byla krásná po celý další rok. Podle jiných výkladů jí polibek dodával sílu, aby následující rok neuschla. Polibek byl v dřívějších dobách považován za velmi intimní, a proto byla -li dívka od svého milého políbena, předznamenával polibek blížící se svatbu. I tato poetická tradice má zřejmě kořeny v keltském svátku Beltain, ale i ve zvycích dalších starých kultur.

Letošní oslava čarodějnic je omezená vládními nařízeními a tak možná nebude tolik sousedských ohňů jako bývalo dříve, ale i tak si můžeme tento vyjímečný den připomenout. Pokud se opravdu ve vašem okolí nenajde nějaký malý ohníček nebo nemáte zahradu, můžete si doma zapálit svíčku či se ještě více přiblížit večeru u ohně a udělat si černou hodinku. Během ní vám mihotavé světlo svíček samo napoví nějaký zajímavý příběh k vyprávění. 

Dalším znakem, který se také objevuje v tradicích a dost často je spojený s ohněm, je obcházení v kruhu. U většiny zvyků se objevoval oheň a tak nebylo nic jednodužšího, než obcházet oheň. Lidé v kruhu zpívají, tančí a nebo tleskají při dětské říkance. Kruh odpradávna spojuje. Vzpomenete si na nějaké tleskačky? Znají Vaše děti nějaké ze školky či školy? Pokud ne, nápady na různé tleskačky a kruhové říkanky nalezne zde.