<p>Dětství jsem prožila na vesnici ve společnosti hus, krav, slepic a jiných domácích zvířat. Celé dny jsem běhala na zahradě, v lese, kolem rybníka i v něm. Pak mě ale rodinná situace zavála do centra Prahy. Když jsme se s mužem rozhodovali, kde se usadíme, táhlo mě to do přírody. Neměla jsem jasno v tom, zda bych se chtěla vrátit zpět na vesnici nebo zůstat někde na okraji Prahy. A protože jsme oba tou dobou bydleli v Praze, zůstali jsme tu. Pak se ze mě stala máma a začalo se mi hlavou honit spoustu konkrétních představ a nápadů. Jasné bylo, že les u domu je fajn, ale že je to málo. Toužila jsem dětem ukázat domácí zvířata, toužila jsem, aby zažili, jaké to je jít do kurníku sbírat vajíčka, aby věděli, jak voní seno a znaly zákonitosti přírody. Zároveň mě role mámy tak moc přirostla k srdci, že jsem zatoužila věnovat se dětem i profesně. Toulcův dvůr jsem znala dlouhá léta, už jako děti jsme sem jezdili na různé akce, věděla jsem, že zde můžu najít kousek toho, co mi v životě chybí. A tak jsem tady.</p>
