Životní prostředí a svoboda

článek z 16. 11. 2017

Jak se v České republice proměnilo životní prostředí od roku 1989? A souvisí spolu životní prostředí a svoboda? Vzpomínáte ještě na žlutý neprůhledný smog, který škrábal v krku?

Před rokem 1989 neexistovalo žádné právo k získání informací o životním prostředí, ačkoliv jeho stav obyvatele negativně zdravotně ovlivňoval. Děti ve školách kreslily továrny, kterým se kouří z komínů, jako positivní jev socialismu. Přitom z komínů vycházel kouř s oxidem uhličitým a polycyklickými uhlovodíky. Ty způsobují nemoci dýchacích cest, alergie, ale také vrozené vývojové vady u novorozenců. Krom toho díky oxidu siřičitému odumřely lesy především v Krušných a Jizerských horách. Na jiných místech našich pohraničních hor zase rostly v lesích jen jedovaté čechratky.

Naše auta jezdila na olovnatý benzín a obce byly v zimě zahaleny dýmem z komínů našich domácností, ve kterých se topilo uhlím. Ve vzduchu byl opět oxid uhličitý, ale také arzen, rtuť a prach.

Znečištěná byla i voda v řekách, mnohé toky byly narovnány a ztratily samočisticí schopnost. Z podniků se mohlo vypouštět téměř cokoliv. Například řeka Křinice v Krásné Lípě měnila barvu podle toho, jak barevné oblečení místní textilka vyráběla.

Od té doby se mnohé změnilo k lepšímu. Továrny se odsířily, změnily se technologie na vytápění domácností a také do řek nemůžeme vypouštět úplně cokoliv. Postavily se čistírny odpadních vod. V Jizerských a Krušných horách opět roste něco, co připomíná les. Lesy jsou zase plné hub.

Ale jsou tu i nové problémy. Oxid siřičitý nahradily oxidy dusíku a přízemní ozón z dopravy. A nejen z té individuální, ale i té nákladní. Zdravý vzduch v městech tedy stále nedýcháme.

Jenže za tento problém už nemůže pouze celostátní plánování. Za problémy s dopravou nese odpovědnost každý. A to tím, že příliš jezdíme auty a kupujeme si zboží ze vzdálených destinací.

Další problémy se objevují se stavem naší půdy, na které stále hospodaří minimum malých hospodářů. Zemědělská půda je příliš zhutněna a ošetřována jedovatými látkami, které se dostávají do podzemích vod a patrně i do našich potravin…

Životní prostředí a svoboda spolu úzce souvisí. S nabytou svobodou na nás padá více odpovědnosti. Zároveň bychom se měli starat o to, aby ztráta svobody naše životní prostředí už nikdy neohrozila. Velkou ránou pro naši svobodu byla například novela zákona stavebního zákona, ve které se omezila účast občanů ve stavebních řízeních.

Pečujme proto o naši svobodu i naše životní prostředí. Obojí je křehké a životně důležité.