Sen o zámku Solimánském

Článek z 2.8.2018

Dokud tam nezačal působit drvoštěp Drnec, bylo sídlo sultána obklopeno hustým vysokým lesem. Možná se tam drželo vlhko a škvoři, ale byl tam krásný stín. Co bychom nyní dali za to, aby se nám před okny komíhaly větve stromů. Místo toho většině z nás praží půl dne do oken slunce, protože místo dřevin ve městech převládá beton a asfalt. 

Když Karel Čapek, génius české literatury, psal Devatero pohádek, vypadala naše země dočista jinak. Pole na venkově byla malá, lemovaná mezemi a křovinami. Bylo v ní spoustu stínu, zeleně a tudíž i vody. Neexistovala nákupní centra ani rozsáhlé parkoviště. Silnic bylo ještě málo, většina cest byla nezpevněna. Ve městech bylo více zahrad a stromů, proto se v létě tak nerozpalovala jako nyní.

Záleží na nás, jak se budeme o naši zemi starat. Strom a vodní plocha mají v těchto dnech cenu zlata. Měli bychom je chránit a sázet nové. Každé parkoviště by mělo být zpestřeno nejen stromy, ale i zasakovacími pásy na dešťovou vodu. Čekání na déšť je totiž často nekonečně, a když zaprší, vše rychle odteče do kanalizace a my jsme zase na suchu.

Stane se ze střední Evropy nová poušť nebo zelená oáza? Nebyli bychom totiž první krajinou, která se kvůli špatnému hospodaření změnila v poušť. Mezopotámie, starodávný Egypt, tam všude bývala úrodná půda. A co je tam dnes? Poušť!