Přírodu chraň, i když Ti v cestě stojí

článek z 16.2.2017

Snad každý rád chodí do lesa, fascinuje ho pohled do zurčící bystřiny a jihne při sledování filmů o mláďatech divokých zvířat. Potřeba kontaktu s divokou přírodou patří mezi prazákladní životní potřeby. Jenže ve své snaze být té přírodě blíž, stavíme domy co nejblíže lesu, co nejblíže k řece, co nejvíce v nitru národního parku. A tak nám ta panenská příroda ubývá a mizí.

Důležitost přítomností divoké přírody pro člověka nespočívá pouze v blahodárném působení na psychiku či v tom, že je to naše národní dědictví. Divoká příroda je také nezbytná pro zdraví naše a naší krajiny. Žádný les nepojme tolik vody, jako ten přirozený, takže nás může ochránit před povodněmi či suchem. Lesy zachycují znečištění ovzduší a zvlhčují klima, což se hodí za úmorných ledních dnů. Vlhké louky, mokřady a meandrující toky čistí vodu, kterou pijeme. Čím méně přírody, tím více nemocí.

Příroda je naším miláčkem, dokud nekomplikuje nějaký budovatelský projekt, pokud nestojí v cestě podnikatelskému či politickému záměru. To se  láska k přírodě náhle mění v sobectví. Pozemky u panenské přírody jsou ty nejdražší a tak je paradoxem, že například v Národním parku Šumava, který má sloužit k zachování přírodních krás, se za posledních patnáct let staví stejně usilovně jako v Praze. Není to ostuda?

A proto, až Vám příroda zastoupí cestu, donutí Vás jít delší dobu pěšky, postavit si dům dále od lesa či vody, neužít si uměle zasněženou sjezdovku apod., nevztekejte se a ustupte. Můžete pak být na sebe hrdí. Možná jste právě zachránili něco, co i Vám jednou život zachrání.

Video na záchranu národních parků: https://www.facebook.com/watch/?v=1801954310129604

Foto: Karel Brož (Rozloha území, které obývá jeden rys je 300 m2, až se obce u národních parků ještě více rozrostou, bude pro něj u nás stále dosti místa?)