I půda potřebuje krmit
Na počátku středověku, v době polozemnic, byla úroda obilí velmi nízká. Říká se, že z jednoho vysazeného zrnka se sklidily nanejvýš čtyři. To se ale změnilo v době, kdy lidé začali do půdy zaorávat chlévský hnůj. Z půdy totiž nelze jen brát, organickou hmotu do ní musíme i vracet. Jenže to se dnes moc nenosí a tak půda degraduje. Přitom by zdravá půda mohla výrazně zmírnit změnu klimatu.
Svrchní vrstva půdy po celém světě obsahuje zhruba dvojnásobné množství uhlíku, než celá atmosféra. Půda je po oceánech druhým největším přírodním úložištěm uhlíku. Svou schopností zachycovat CO2 ze vzduchu předčí i lesy a další vegetaci. Kdyby se lidstvu podařilo tuto schopnost půdy využít, mohlo by to eliminovat lidský přídavek CO2 do atmosféry. Jenže současné zemědělství nejenže schopnost půdy vázat CO2 snižuje, ještě k tomu spoustu CO2 vyprodukuje při výrobě umělých hnojiv a pesticidů, dále pak rozvozem krmiv a úrody po celé Zeměkouli.
Nejvíce oxidu uhličitého mohou pohltit vlhké půdy – zejména rašeliniště a mokřady. Odvodňování rašelinišť je podle profesora Frouze skoro stejně škodlivé jako spalování fosilních paliv. Důležité je také chránit před zástavbou nivy řek. Protože i nivní půda je významným zásobníkem uhlíku.
První lidská sídla vznikala historicky v místech, kde je půda nejúrodnější. Jenže vlivem trvalé zástavby a intenzivního hospodaření z těchto půd zmizel skoro všechen organický uhlík. Upozorňuje na to půdní biolog a politik Ladislav Miko. Současná situace na polích vypadá tak, že z nich energii pouze bereme. Žádnou organickou hmotu do půdy nevracíme. Používají se pouze umělá hnojiva, která vyživí cílové rostliny. Nikdo ale nekrmí půdní organismy, nedochází k tvorbě humusu. Půda se stává pouhým držátkem pro kořeny hospodářských rostlin.
V důsledku úbytku organické hmoty z půd hynou půdní organismy, ubývá humusu a živin. Pole se proto musí čím dál více hnojit. Rozpadá se také půdní struktura. Půda obsahuje méně pórů, je „udusanější“ a kromě uhlíku neudrží ani vodu. Vznikají proto častěji bleskové povodně, které z půdy smývají i hnojiva a pesticidy, které zamořují povrchové a podzemní vody.
Řešením je půdu chránit jako neobnovitelný přírodní zdroj. Tím totiž je. A dělat tak trochu to, co naši předci. Navracet do půdy energii – organickou hmotu. To lze docílit pěstováním meziplodin, střídáním plodin a využíváním chlévského hnoje. Organickou hmotu (biomasu) je potřeba do přírody vracet. Je velkou chybou ji spalovat v kotlích na elektřinu či na teplo. Důležité je také zmenšovat plochu polí a vytvářet meze a remízky. Z nich se totiž do mrtvé ornice mohou navracet půdní živočichové. Důležité je správné nastavení evropské zemědělské politiky. Za její ekologičtější podobu lze podepsat petici: https://www.idiv.de/en/cap-scientists-statement .
Stav kvality půd můžeme ovlivnit i my. Důležité je neplýtvat potravinami, jíst méně živočišných produktů. A když už jíst maso, tak se snažit kupovat to z volných chovů (z extenzivních pastvin). Důležité je i myslet na ochranu mokřadů. Vyhýbat se substrátům s rašelinou, používat místo nich kompost či hnůj. Nepřehánět to s nákupem rostlin v obchodech (v květináčích je určitě taky rašelina). Snažit se rostliny řízkovat a svépomocí namnožit.
Zdroj a inspirace:
Ladislav Miko, přednáška o energii v půdě http://slideplayer.cz/slide/17839874/ - i zdroj obrázků
Přednáška profesora Jana Frouze z cyklu přednášek O stavu planety na Přírodovědecké fakultě UK https://slideslive.com/38924083/zprava-o-stavu-planety-iv-globalni-zmena?fbclid=IwAR1dGuz1dre_NyySgmpRjpocIB3x2sXk5JXWaBhET1Gj2oyWs17XsG5_Tkk
Vytvořeno: 20.2.2020 10:56
Autor: Halina Holá
Galerie
