Chránit přírodu znamená chránit sami sebe a svoji budoucnost!

Životní prostředí je více než jen kulisa tady a teď
Životní prostředí je logicky všechno kolem nás. Pokud se však podíváme na suchou řeč paragrafů, konkrétně na český zákon o životním prostředí, zjistíme, že definice je mnohem hlubší: „Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje.“ Závěr této definice je možná pro někoho překvapivý. Většina z nás totiž vnímá životní prostředí jen jako své stávající okolí – ve městě jsou to například upravené zahrady, osázené balkony, zelené trávníky nebo parky. Vnímáme ho zkrátka jako přírodu „tady a teď“.

Jenže pointa spočívá v tom, že o své okolí musíme pečovat tak, aby prostředí kolem nás zůstalo funkční nejen dnes a zítra, ale i pro další generace. Lidstvo je totiž na planetě Zemi stoprocentně závislé. Krajina a příroda tu bez problému budou i bez nás, ale my bez nich na Zemi být nemůžeme.

Tato environmentální filozofie v praxi znamená dvě zásadní věci:
• Člověk není pánem přírody, ale její součástí. Pokud lidstvo kvůli své neopatrnosti samo sebe zničí, planeta se zregeneruje a život bude v nějaké formě pokračovat dál i bez nás.
• Naše existence je absolutně vázaná na zdroje, které nám Země poskytuje. Bez zdravé krajiny a fungující přírody prostě jako lidstvo nemáme šanci přežít.

Z toho plyne jasný závěr: chránit přírodu ve skutečnosti neznamená nutně zachraňovat planetu, ale v prvé řadě ochraňovat sami sebe. Žít tak, abychom nedrancovali životní prostředí naše i jiných tvorů, je náročný úkol pro každého jednotlivce. V kontextu rozhodování dnešních politiků je to pak úkol ještě složitější. Mějme však neustále na paměti, že důsledky našich malých každodenních činů se málokdy projeví hned – často na nás (nebo na naše potomky) vykouknou až za několik desetiletí. Ve výsledku totiž nejde o nic jiného než o udržitelný život.

Jak přejít od slov k činům?
Každý z nás může k ochraně životního prostředí přispět konkrétními kroky doma, v práci i ve veřejném životě. Klíčovými oblastmi jsou úspora energie, udržitelná doprava, snižování množství odpadu, ochrana vody, ochrana biodiverzity, vzdělávání a aktivní zapojení do veřejných rozhodnutí.
Smysluplný přístup však vyžaduje prioritizaci. Musíme se zaměřit na opatření a změny s maximálním reálným dopadem a chytře kombinovat osobní odpovědnost s tlakem na systémové změny, tedy na politická rozhodnutí a strategie firem.

Jak mohou dospělí přispět v běžném životě
• Snižování spotřeby energie: Cesta vede přes zateplování domů, pořizování úsporných spotřebičů a přechod na obnovitelné zdroje energie.
• Třídění a minimalizace odpadu: Základem je omezit jednorázové plasty, poctivě kompostovat bioodpad, využívat reuse [rijúz] centra (kam přinesete funkční věci, které nepotřebujete, a na oplátku si můžete odnést něco, co přinesl někdo jiný; seznam pražských reuse center zde), opravovat rozbité věci místo jejich vyhazování a nakupovat uvážlivě.
• Udržitelné stravování: Pomůže zařadit do jídelníčku méně masa a vyhledávat více místních a sezónních potravin. Opakovaných apel z řad veřejnosti mán postupný dopad na hospodaření obchodních řetězců.
• Udržitelná doprava: Smysluplné je sdílení aut, cyklistika a vhodná volba způsobu dopravy – tedy jasná preference městské hromadné dopravy či vlaků před auty a letadly na krátké vzdálenosti.
• Dobrovolnictví a komunitní akce: Skvělý dopad má přímá účast na výsadbách stromů a následná péče o ně, sousedské úklidové akce nebo organizování re-use dnů.
• Aktivní občanství: Zapojujte se do tvorby místních plánů (klimatické plány, ochrana krajiny) a u voleb hlasujte pro politiky s ambiciózními environmentálními cíli. Ti, kteří už na politických židlích sedí, by pak měli odvádět práci v podobě nastavování funkčních regulací, dotací a dlouhodobých vizí.
• Volba udržitelných produktů a značek: Preferujte energeticky šetrné služby a produkty, omezte zbytné cestování letadlem, dávejte přednost opravitelným a recyklovatelným výrobkům a tam, kde to dává smysl, využívejte sdílené služby místo vlastnictví.
• Výchova: Vedení dětí k zodpovědnému přístupu k světu kolem nás je investicí do budoucnosti.

Jak mohou pomoci děti
Děti by neměly stát stranou. Mohou být aktivními hybateli změn jak doma, tak ve svých školách.
• V rodině: Mohou se snadno naučit správně třídit odpad a minimalizovat ho, neplýtvat jídlem, šetřit vodou i energiemi, pečovat o zeleň a biodiverzitu ve svém okolí, chodit pěšky či jezdit na kole a vyhýbat se jednorázovým věcem (například nosit do školy vlastní znovupoužitelnou lahev na pití).
• Ve škole: Skvělou příležitostí je aktivní zapojení do ekologických projektů, péče o školní zahrady nebo účast na sběrových akcích.

Hledání cesty nejmenšího zla a zdravý rozum

Celý tento proces přitom není nijak extrémně složitý, ale je nutné brát v potaz, že každý z nás má jinak nastavené hodnoty a životní priority. Pro někoho je naprosto přirozené a snadné vzdát se létání letadlem, pro jiného je velkým osobním ústupkem a kompromisem, když omezí své letecké cesty ze tří na dvě ročně.
Zároveň bychom neměli úpěnlivě hledat jedno jediné řešení, které je stoprocentně správné. Svět není černobílý a v udržitelném rozvoji často musíme volit spíše cestu nejmenšího zla.

Typickým příkladem z každodenního života je klasické dilema: vyplachujete poctivě plastové kelímky od jogurtu pitnou vodou, než je hodíte do žlutého kontejneru, nebo je kvůli úspoře vody radou hodíte se zbytky jídla do směsného odpadu? Obě varianty mají svá pro a proti. Mimochodem vymývaní nutné není, třídící linky zvládnou i zaschlé zbytky jogurtu... 

Nejdůležitější ze všeho je proto zachovat si zdravý selský rozum, o věcech kriticky přemýšlet, hledat souvislosti a nenechat se ovlivnit dezinformacemi či laciným populismem. Pouze taková cesta má skutečný smysl.