Týden pro klima

Má ale smysl o klimatu mluvit a pokoušet se měnit některé své zvyky tak, abychom zachovali čtvero ročních dob a krajinu bohatou na život? Není to přeci jen příliš velká výzva? Ať už pro člověka, nebo pro lidstvo?

V první řadě je třeba si ujasnit, co se vlastně ochranou klimatu nebo klimatickou krizí myslí.

Ve společnosti se šíří povědomí o tom, že výzvy ohledně klimatu se nemusí vždy a všude vztahovat ke globálnímu oteplování. V současnosti se častěji bavíme o změně klimatu. Taková změna se může projevovat náhlými zvraty v počasí, např. extrémně horkými epizodami v roce střídané náhlými bouřkami nebo nárůstem extrémních a nebezpečných meteorologických jevů.

Letošní rok je extrémně suchý. Na jaře spadlo nejméně srážek za posledních 65 let. Sucho kromě nedostatku podzemní vody ohrožuje zemědělskou produkci, vede k vyššímu riziku požárů (které sice do přírody v určité míře patří, ale nezapomeňme, že jejich častější výskyt bude pálit především nás) a k dalším extrémním jevům jako jsou tornáda, která opět představují pro člověka ohrožení.

Horko vede k vysušení půdy a přívalové deště pak půda není schopná vsáknout, následkem čehož pak čelíme opačnému problému – povodním.

Při ochraně klimatu se snažíme identifikovat „pachatele“ těchto změn. Jak to v přírodě bývá, za nežádoucí změny může určitá nerovnováha, tedy vychýlení se od normy.

Toto vychýlení je způsobeno nerovnováhou množství uhlíku, který se dostává do ovzduší a do oceánů, a množstvím, které je vázáno v pevné hmotě (např. dřevo nebo fosilní paliva). Další příčinou jsou např. známé skleníkové plyny, mezi které oxid uhlíku patří. Ochrana klimatu si klade za cíl nerovnováhu v uskladnění uhlíku vrátit do normy.

Některé cíle jsou možná spíše sny nebo výzvy pro hledání nových technických řešení.

Pro jejich zdárné dotažení, které bude dávat v rámci naší krajiny smysl, je ale potřeba problematiku otevřít a řešení hledat. Ve chvíli, kdy nebude snaha o ochranu klimatu ocejchována jako extremismus, kdy se rozšíří povědomí, že některé změny mohou ve skutečnosti velmi drobné, kdy se o problému bude normálně komunikovat, nebude snad potřeba pro něco tak zásadního pro kvalitu mnoha životů demonstrovat. V současnosti jako bychom ale byli na bitevním poli.

Je možné, se nám změně klimatu plně předejít nepodaří. V tom případě nám mají pomoci se se změnami vyrovnat tzv. adaptační opatření. Jedná se o různá technologická řešení nepřízně klimatu zejména ve městech, kde jsou výkyvy teplot směrem k extrémním horkům obzvláště nepříjemné. Může jít o metody sbírání a skladování dešťové vody pro epizody sucha, budování vodních ploch pro ochlazování okolí odparem vody, výstavbu stínicích prvků apod.

Vyvstává otázka, co můžeme udělat jako jednotlivci. Za ochranou klimatu nemusíme hledat kdovíjaké výzvy pro náš osobní život. Může jít o malá rozhodnutí na každý den, která v součtu mají svůj vliv. 

O víkendu např. pojedeme na výlet vlakem nebo MHD a auto necháme pro nevyhnutelnější případy. V sezóně si budeme vybírat lokální ovoce a zeleninu. Dáme tím prodejcům signál ke zmírnění dovozu. Naučíme děti, jak nakupovat jídlo v přiměřeném množství, aby se nemuselo zkažené vyhazovat. Nebudeme se dlouho dlouho do otevřené lednice. A tak se nám seskládají náměty na celý týden. Nakonec tyhle drobné zvyky naučíme děti, pro které se stanou samozřejmostí. Pak i ony pochopí, že ochrana klimatu je pro většinu z nás o malých věcech, na které máme. 

Více se o ochraně klimatu můžete dozvědět v rámci Týdne pro klima, který letos právě začíná.