Veselé Velikonoce

Zajíc, co nosí vejce, a jiné velikonoční zázraky

… aneb co jste možná (ne)tušili

Velikonoce jsou za dveřmi a děti, unavené školní rutinou, netrpělivě počítají dny do dlouho očekávaných prázdnin – ty začnou už tento čtvrtek, známý též jako Zelený čtvrtek. Ale jaké tradice se k tomuto období pojí?

Například na Zelený čtvrtek se traduje, že by se mělo sníst něco zeleného. Ať už je to špenát, kopřivy, nebo jiná zelená pochoutka, věří se, že vám to zajistí zdraví. Navíc, pokud vstanete ještě před východem slunce, dopřejete si kousek pečiva namazaného medem a osvěžíte se ranní rosou, zlo a nemoci se vám budou zdaleka vyhýbat. A až zazní kostelní zvony po večerní mši před odletem do Říma, nezapomeňte zacinkat v kapce mincemi, aby se vás bohatství drželo pevně jako klíště. Máte-li ovocné stromy, stačí jimi lehce zatřást a probudíte tak jejich plodnost!

Na Velký pátek, kdy naši předci odpočívali od práce na polích a sadech, se věřilo, že země sama se začne hýbat a odhalovat své poklady. Podle tradice totiž zářící kapradí ukazovalo, kde je skrytý zlatý poklad – možná nám zůstalo ještě něco k objevení.

A co by Velikonoce byly bez tradičního velikonočního zajíčka? 

Přestože se tento symbol zdá být nedílnou součástí velikonočních svátků, jde o relativně nový prvek, daleko od kořenů českých lidových tradic. Jak o „velikonoční modě zajícové“ řekl již v roce 1912 český historik a etnograf Čeněk Zíbrt:

„Kdo se obírá dějinami zábav lidových českých, zjistí snadno, že k nám teprve za poslední doby vetřel se onen německý zvyk, založený z tradice lidu německého a šířený zejména oblíbenou, do češtiny přeloženou povídkou Krištofa Schmida ‚Kraslice‘. Vykládá Schmid, že kraslice pro mravné a nábožné dítky snáší zajíček, zahrabuje je do země. A nyní celá stupnice až do omrzení zajíců velikonočních ve všech přirozených i karikovaných podobách, u cukráře, u papírníka, u pekaře, na dopisnicích atd., všude nás pronásleduje nešťastná a nijak sličná velikonoční moda zajícová, cizí původem i cizí výkladem.“

Hody hody doprovody …

A nakonec nemůžeme opomenout ani oblíbenou říkanku, která se dodnes ozývá na vsích i ve městech o Velikonočním pondělí. Proč se mají hodům „dělat doprovody“ a co to vůbec je? 

Především nejde o doprovázení v žádném ohledu. „Doprovody“ jsou složeninou dvou slov: „do“ a „Provody“. Provodou se totiž nazývala první neděle po Velikonocích, která kdysi tvořila součást těchto svátků. Provodní neděle byla takto pojmenována podle svátečních průvodů (dříve „provodů“) věřících vydávajících se do kostela. 

A co šlehání pomlázkou? Tento zvyk má své kořeny v dávných obyčejích, kdy se muži i ženy navzájem šlehali pomlázkou, aby tak dosáhli zdraví a omlazení, a to dlouho před tím, než se k němu připojila křesťanská symbolika.

Velikonoční tradice jsou pestré jako kraslice – některé hluboce zakořeněné, jiné čerstvě přicupitaly jako zajíc. Ať už si z nich vyberete zdraví z medu a rosy, hledání pokladů nebo šlehání pomlázkou, hlavně si je užijte po svém – s úsměvem a radostí z jara.

A pokud zatoužíte po chvilce klidu a inspirace, zamiřte k nám na Toulcův dvůr. Projděte se naším areálem, nadechněte se vůně probouzející se přírody a nechte na sebe působit jedinečnou atmosféru místa, kde tradice a příroda jdou ruku v ruce.