Baterie: Dobrý sluha, zlý pán
Baterie obsahují těžké kovy (olovo, rtuť, kadmium), které jsou nebezpečné pro půdu i vodu. Proto se vždy zamyslete ...
- Je nutné využívat právě jednorázové baterie?
Pokud omezíme jejich spotřebu, sníží se i jejich výroba a ekologické problémy při jejich likvidaci.
Určitě najdete více způsobů, jak jednorázové baterie nahradit – např. napájení ze sítě (případně solární nabíječky) nebo dobíjecí baterie. Dobíjecí baterie mají delší životnost a jsou z dlouhodobého hlediska i levnější. Pokud nelze využít dobíjecí baterie, vybírejte z jednorázových baterií kvalitní lithiové (v porovnání s alkalickými jsou výkonnější a trvanlivější, jsou však hořlavější a mohou se sami vznítit) nebo alespoň alkalické (jsou velmi toxické, obsahují žíraviny a je nutné je důsledně recyklovat).
- Pokud již musíte využít jednorázové baterie vždy v době jejich užívání hlídejte, zda nejsou ve spotřebiči poškozené (riziko vytečení) a dobře je skladujte (na suchém místě, v pokojové teplotě a mimo dosah dětí a zvířat).
- A to nejdůležitější, buďte důslední při likvidaci baterií! Podle údajů Ministerstva životního prostředí se každoročně předá k recyklaci více než 21 tisíc tun. Recyklace umožňuje rozložení starých baterií na cenné suroviny, které lze znovu využít. Moderní technologie umožňují zpracovat až 95% materiálů z baterií a šetrně likvidovat nebezpečné látky (olovo, kadmium) a tím přispívají k ochraně přírody.
- Kam vysloužilé baterie předat k likvidaci? V žádném případě je nesmíme vyhodit do komunálního odpadu! Existuje celá řada míst, kam patří vyřazené baterie - sběrné dvory, speciální sběrné nádoby - např. Ecobat (často je najdete např. na obcích či institucích). Zpětný odběr baterií nabízí i celá řada prodejen (např. s elektronikou).
- I ty nejmenší baterie, které skončí v přírodě, se rozkládají 200 až 500 let a představují riziko pro spodní vody (obsah rtuti) i všechny živé organismy.
Víte, že baterie jsou velmi stará technologie a provázejí člověka již po tisíce let. Za nejstarší baterie jsou považovány tzv. baghdádské baterie, které byly nalezeny v Iráku a pocházejí z doby zhruba 200 let před naším letopočtem. Šlo o hliněné nádoby s kovovými elektrodami, kde jako jednorázový elektrolyt sloužila citronová šťáva. Až o dva tisíce let později přišel s objevem galvanického článku student Alessandr Volta v roce 1805.
Každý z nás baterie používá, a proto máme možnost ovlivnit, jak velkou ekologickou stopu za sebou zanechají. Vyberme si udržitelnější varianty, správně je recyklujme a snižujme jejich spotřebu. Každý krok směrem k odpovědnějšímu využívání zdrojů pomáhá naší planetě!
Zdroje:
https://www.prumyslovaekologie.cz/info/tajny-zivot-baterii-co-se-deje-potom-co-doslouzi
